Menu

Zemřel Jiří Kohout, přední český dopravní odborník

Jiří Kohout na konferenci Chytrá a zdravá veřejná doprava, kterou pořádaly Plzeňské městské dopravní podniky. I na organizaci této události, svou úrovní bezpochyby nejlepší v republice, se Jiří Kohout aktivně podílel. (foto: PMDP)
Jiří Kohout na konferenci Chytrá a zdravá veřejná doprava, kterou pořádaly Plzeňské městské dopravní podniky. I na organizaci této události, svou úrovní bezpochyby nejlepší v republice, se Jiří Kohout aktivně podílel. (foto: PMDP)
Stáhnout PDF
Ostatní Trolejbusy
27. 04. 2023 18:52
Libor Hinčica
3 minuty čtení

Velmi smutná zpráva zasáhla českou odbornou i fanouškovskou veřejnost. V sobotu dne 22. 4. 2023 nečekaně zemřel ve věku pouhých 44 let přední český odborník na veřejnou dopravu Ing. Jiří Kohout, Ph.D., MBA, který svůj osobní i profesní životnost spojil především s Plzní, kde působil ve strukturách Plzeňských městských dopravních podniků. Od roku 2020 předsedal trolejbusové komisi (Trolleybus Committee) UITP a byl rovněž autorem celé řady odborných i populárně naučných textů, včetně jedinečného díla věnovaného historii plzeňských trolejbusů (80 let Plzeň trolejbusová), kterým si před dvěma lety splnil dětský sen na komplexní zpracování historie plzeňské trolejbusové dopravy.

Jiří Kohout byl s veřejnou dopravou v Plzni spojen od svého dětství. Ve studentských letech se silně angažoval v rámci Společnosti pro veřejnou dopravu, mj. intenzivně podporoval rozvoj elektrické veřejné dopravy a záchranu trolejbusů v Mariánských Lázních. Právě elektrický pohon určil jeho další směřování po dokončení gymnázia, když nastoupil na Západočeskou univerzitu v Plzni, na jejíž elektrotechnické fakultě se věnoval matematickému modelování, které zakončil doktorským titulem. Mimoto absolvoval ještě vzdělání v rámci programu MBA, přičemž šlo v tomto případě o skutečné studium v zahraničí, ne český kupovaný ekvivalent.

V Plzeňských městských dopravních podnicích zastával dlouhodobě pozici vedoucího oddělení plánování dopravy, zodpovídal za organizaci a strategický rozvoj městské dopravy a byl spoluautorem Plánu udržitelné mobility Plzně a mnoha dalších dokumentů a projektů. Pod jeho vedením se realizoval mj. moderní dispečink MHD i systém inteligentních zastávek ve městě.  

Dlouhodobě a aktivně reprezentoval Plzeň a ČR také na poli Mezinárodní asociace veřejné dopravy (UITP) sídlící v Bruselu, kde byl nejprve řadovým členem trolejbusové komise (Trolleybus Committee), později byl zvolen jejím místopředsedou a v roce 2020 se dostal po zásluze do pozice nejvyšší. Zde se snažil intenzivně pracovat na podpoře trolejbusové dopravy, byť měl v tomto směru poněkud svázané ruce, protože se mu nenaskytovala opravdová podpora ze strany výrobců trolejbusů, kterým je po většinou osud produkce tohoto druhu vozidel v reálných činech vlastně ukradený.

Jeho práce byla mnohdy neviditelná, z jejích plodů však dnes těží nejen Plzeň a ČR, ale doslova celá Evropská unie. Byl to právě Jiří Kohout, kdo v návrhu směrnice o čisté mobilitě, která se zabývala finanční podporou ze strany EU a definovala, co je a co není bezemisní či nízkoemisní vozidlo, odhalil, že se jaksi „pozapomnělo“ na trolejbusy. Svým bitím na poplach a energickým nasazením se mu na nejvyšších úrovních podařilo prosadit, že se slovíčko „trolleybus“ do definice bezemisního vozidla nakonec dostalo, což nyní a v letech následujících umožňuje dopravcům napříč EU využívat dotací na nákup trolejbusů.

Záběr Jiřího Kohouta byl vskutku neuvěřitelný, vezmeme-li v úvahu, že při tom všem musel zvládat ještě starost o hospodářství a své tři děti, jeví se až nepochopitelné, co vše dokázal za svůj život stihnout a jeho odchod na vrcholu tvůrčích a pracovních sil je o to větší ztrátou. Působení Jiřího Kohouta na tomto světě ale nebylo zdaleka jen o jeho aktivitách pracovních či polopracovních. Na řádcích níže si autor dovolí přejít do čistě subjektivní vzpomínky v ich-formě.

„Jiří Kohout byl bezpochyby jeden z největších odborníků na veřejnou (převážně) elektrickou dopravu nejen u nás. Vedle toho byl ale osobností vskutku renesanční. Když Plzeň hostila v roce 2018 zasedání trolejbusové komise UITP, byl součástí programu i přejezd autobusem z Plzně do Prahy spojený s prohlídkou místního zárodku budoucí trolejbusové sítě na Prosecké ulici. Jelikož jsem si cestou k autobusu četl, přišel jsem k němu s knihou v ruce. Jirka ke mně přistoupil a jeho první slova byla: „Co čteš?“ Na to se rozvinula dvouhodinová debata o literatuře, z níž jsme oba odcházeli se seznamem vzájemně doporučené četby. A podobná doporučení stran knih či přednášek nesouvisejících s veřejnou dopravou provázela všechna naše další setkání či výměnu zpráv na WhatsAppu a mě nikdy nepřestal ohromovat jeho široký záběr. Nikdy jsem nepochopil, kde bral při tom všem na čtení, studium archivních materiálů, sledování přednášek a další a další činnosti nesouvisející s prací ani s rodinou čas.

Jenomže ani v nezměrném odborném, historickém a kulturním přehledu, který byl Jirkovi vlastní, nebylo těžiště kouzla jeho osoby, které na mě při každém kontaktu s ním celou svou váhou dopadalo. Jirka byl totiž člověk naprosto ryzího charakteru, živoucí obdoba Foglarova Mirka Dušína (v nejlepším slova smyslu). Za všech okolností vnímavý, slušný, rozvážný, a přitom všem neuvěřitelně skromný. Pamatuji si, jak jednou dělal oponenturu jakési studie zabývající se zhodnocením nákladů na různé druhy elektrického pohonu, v níž se autor dopustil té zásadní chyby, že náklady jednoho dopravního prostředku počítal bez DPH a druhého s DPH, čímž rovnou ten druhý (a asi ne nepřekvapivě šlo o trolejbus) o 21 % v kalkulacích znevýhodnil. Jirka ve svém oponentuře mohl s naprostým klidem v duši pojmenovat tento „omyl“ a napsat větu ve smyslu: „Autor zcela chybně poměřuje náklady na elektrobusy a trolejbusy, když v prvním případě počítá náklady bez DPH a v druhém s DPH,“ avšak neudělal to a zvolil stylistiku jinou, mnohem mírnější, až úslužnou, když napsal komentář ve smyslu: „Autor se patrně dopustil nepřesnosti, když…“ (ironií je, že i tak za svou oponenturu sklidit ublíženou kritiku).

Jirku budu jistojistě postrádat pro jeho odborné znalosti a konzultace, ale mnohem, mnohem více mi bude chybět jeho čisté člověčenství. Napsal-li Lev Nikolajevič Tolstoj, že: „Člověk se pokládá za Boha a má pravdu, protože v něm je Bůh. Pokládá se za svini a má také pravdu, protože v něm je svině. Krutě se však mýlí, když svou svini pokládá za Boha,“ pak jeho slova v případě Jirky Kohouta zásadně neplatí, neboť v srdci a duši Jiřího Kohouta bychom jen marně pátrali po něčem, co by mohlo být považováno za svinské, a v jeho skromnosti bychom nikdy nenašli ani stín domýšlivosti. Přesto, pokud bych si měl představit někoho oplývajícího ctnostmi vyzdvihovanými a vštěpovanými nám novozákonním Bohem, byl by to pro mě právě Jiří Kohout.“      

Jiří Kohout (foto: PMDP)

Podobné články